Jak zelené jsou stromy
v hukvaldské oboře,
kde se daňci sbíhají
poslouchat Bystrouščiny
písně. Jak je
všem potřebný den,
v němž Janáček zapsal
zpěv drozda i nemluvněte,
aby toto ÁÁÁ
zůstalo pod nebem trčet
v bílé výhni oblaků,
v peci, kde zraje
každý muž jako strom,
jenž přinesl listí, ovoce
šťavnaté a šťastné
a nakonec stín, bílý
jako hlas kamenného
světce v oboře
pod ním. Jak každý
si v sobě nese touhu
vylézt na kopec před oknem,
svou Babí hůru,