Jiří Rulf - biografie

Jiří Rulf se narodil 22. března 1947 v Praze. V hlavním městě strávil celý život, vazby měl ale také na podkrkonošskou krajinu kolem Hořic. Navštěvoval střední školu (dnes gymnázium) v ulici Na Zatlance, v letech 1965–1970 studoval na FF UK češtinu a dějepis, studium uzavřel diplomovou prací o Jiřím Wolkerovi. V říjnu 1971 nastoupil do ČTK, v roce 1977 přešel do agentury Orbis. Jako kulturní publicista se vyprofiloval v redakci Zemědělských novin (1985–1989). Po revoluci působil nejprve v Lidových novinách a v nakladatelství Mladá fronta, od února 1994 byl redaktorem týdeníku Reflex, kam přispíval až do své předčasné smrti. S první manželkou Milenou Švehlovou měl dceru Alici (1970), manželství se však rozpadlo (trauma rozvodu je významným motivem v Rulfově poezii). V roce 1993 se mu narodil vnuk Kryštof a v roce 1996 vnučka Bára. Podruhé se oženil v roce 1996 s Kateřinou Pštrossovou. Rulfův bratr Jan (1952–1997) byl archeolog. Jiří Rulf vyrostl na Janáčkově nábřeží na Smíchově, v letech 1969–1986 bydlel v Kobylisích, poté v Modřanech a nakonec střídavě v Modřanech a na Malé Straně, kde se stal – v linii Malostraňáků Nerudy a Pecky – dodnes vzpomínaným štamgastem v hospodě U Kocoura. S Nerudou (a také třeba s Jaroslavem Seifertem) jej také pojí dnes spíše vzácné sjednocení novinářské profese s nepraktickým povoláním básníka. Jiří Rulf zemřel v šedesáti letech 12. dubna 2007 v Thomayerově nemocnici v Krči.

Rulfův intelektuální život byl formován příznivým ovzduším pražské filozofické fakulty na sklonku 60. let minulého století, kde uzavřel celoživotní přátelství, a samozřejmě soustavnou četbou české i světové poezie. Ze studentů vrstevníků vyrostl v době normalizace neoficiální a neprogramní okruh historiků a literátů – „stolní společnost“, k níž kromě Rulfa patřili např. básník Jaromír Zelenka, literární historik Vladimír Novotný, historik a později operní dramaturg Jan P. Kučera a další. Přátelé se každoročně scházeli na Rulfově chalupě na Doubravě u Hořic a v počtu 11 výtisků vydávali samizdatové sborníky ke 40. narozeninám svých členů. Blízkost historikům se u Rulfa promítla do neokázalého, ale soustavného zájmu o „českou otázku“, která prorůstá knihami jeho publicistiky, ponorně se však transformuje i do jeho poezie jako neodmyslitelný společensko-kritický aspekt. Tímto zaměřením se Jiří Rulf řadí po bok generačně spřízněného Vladimíra Macury.

Jiří Rulf poprvé publikoval časopisecky v roce 1968 v Sešitech a v Hostu do domu – v témže čísle vyšel úryvek z Peroutkovy knihy Jací jsme, která o třicet let později dala název Rulfově knize rozhovorů. Juvenilní básnické sbírky Stařec z hrušně (1977) a Pták Hrom (1978) zůstaly v rukopise. Vlastním nákladem vydal Rulf skladby Polední příběh a Dopis Vencovi, oficiálním debutem se stala na přímluvu Sylvy Fischerové až v roce 1988 sbírka básní Prospekt na rozhlednu; Jiřímu Rulfovi bylo 41 let. V té době přispěl také do sborníku Zelené peří, odkazujícímu ke stejnojmenným pořadům Mirka Kováříka, na jehož stránkách se setkal mj. s Luborem Kasalem, Svatavou Antošovou či Jiřím Staňkem. Po roce 1989 vycházejí Rulfovy knihy v normálním rytmu, včetně výborů z publicistiky (rozhovory, portréty, fejetony) a esejistiky; v roce 2003 debutuje jako prozaik autobiografickým románem Let chroustů. Rulfovo dílo se předčasně uzavírá poslední básnickou sbírkou Navštěvovat želvu, z níž některé básně vyšly již předtím v autorském výboru Srdce metronomu. Knižně nepublikovaná zatím zůstává značná část Rulfovy cenné publicistické práce.

jh