Prospekt na rozhlednu

Prospekt na rozhlednu. Konverzační sešit z let 1982–1986. Praha: Mladá fronta, 1988. 60 s.

Dnes v televizi

Motýl právě pije slzy želvy
a Ty nemůžeš odtrhnout oči
od té zázračné modré obrazovky.
Právě jsme v amazonském pralese,
motýl usedá na želvu
ležící na kmeni uprostřed řeky
a divák se užasle ptá:
Je tak něžný, nebo tak krutý?

Dnes v televizi je bílý týden,
duše jak prádlo na řádky vyskakují.
Motýl lehce zahýbal křídly,
poslední slza se objevila
veliké želvě v horečnatých očích.

A Ty se tváří v tvář Božímu oku
ptáš a máváš lehkými víčky:
Je motýl k želvě
ležící na kmeni uprostřed řeky
tak krutý, nebo tak mimoděk něžný?


Prager Jesuskind

Malá dívenka
s dlouhými vlasy
proskočila v Myslíkově ulici
sněhovým blátem
a stanula na stanici tramvaje,
která nese název Občasná,
žádné číslo tady nikam nejede.

Pak ale přijel
temný vlak bez čísla,
nemotorná tramvaj
otevřela tlamu
a malá dívenka
s dlouhými vlasy
do ní vklouzla jak pamlsek.

V houstnoucím šeru jsem se díval,
v zadním vagónu prudce bliklo světlo:
stálo tam s pusou pokřivenou strachem
v tuzexových šatech

Pražské Jezulátko.

Už jsem ho víckrát neviděl.


Prospekt na rozhlednu

Přítel mi slíbil
že po mé smrti
postaví na doubravském chlumu
mou sedmdesátimetrovou sochu
z hořického pískovce –
v hlavě bude rozhledna
a hlavně hospoda
jako za života,
v restauraci bude místo
pro 300 lidí
a v koutě budu u stolku
s jedinou židlí
sedět já a číst si,
jako za života –

komu dojdou peníze, může se rozhlédnout
po venkově; obraz té bitevní scenérie
bude ozářen v hlavě generalissima
umístěným rudým, zaručeně pravým sluncem,

návštěvník tak pozná můj duševní obzor
v pohledu na zelený chlum, na zajíce,
jenž jako poslední živoucí tečka v kraji
utíká polem před triedrem,
který si k oku přitiskla
sedmdesátimetrová socha
malého zděšeného boha –

a ten prchá k lesu,
přesně tak jako za života.


Rekapitulace jednoho dne

poezie byla na jihu
poezie byla na severu
poezie byla na západě
a na východě jsem stál já

z lůna poezie
snad dokonce zrozen

přesto se to nějak pokazilo

večer

byla na východě tma
na severu byla tma
na jihu byla tma
a na západě jsem stál já –

osamělé, staré
k smrti pajdající slunce.


Génius telefonních čísel

Dnes k nám do Bohnic
přivezli skutečného génia –
člověka, který si pamatoval
celý pražský telefonní seznam –

ať zavolal kamkoliv
věděl, kdo se ozve.

Které kreatuře to stálo za to
nastražit po celé Praze
na druhou stranu
zcela jiné lidi,
smrtelně cizí, nechápavé duše?